Mrtvá v loděnici: Hra na vraždu v podání Agathy Christie

Agatha Christie je nejlepší se prodávající autor svého žánru. Z jejích detektivek se celosvětově prodaly více než 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších 103 jazykových mutacích. Neuvěřitelná čísla, že? Mrtvá v loděnici vyšla v češtině poprvé jen před pár lety. Rychle se vyprodala a tak přišlo nové vydání s modernější obálkou.

„Tak jak jsme u Agathy Christie zvyklí, vražedná zápletka i její rozuzlení jsou geniální, a navíc je velmi příjemné znovu sledovat pana Hercula Poirota při práci,“ napsali v The Times ještě v roce 1956.

Manželé Stubbsovi, majitelé sídla Nasse House, dostanou neobvyklý nápad. Uspořádat pro hosty letní slavnosti hru na vraždu. A tak požádají autorku detektivek Ariadně Oliverovou, aby pro ně hru zorganizovala. Paní Oliverová souhlasí, ale po několika týdnech plánování se jí zmocní neblahé tušení, že v domě něco není v pořádku.

Zavolá proto svého přítele Hercula Poirota, aby se spolu s ní pokusil zjistit, co se tam děje. Přesto během slavnosti přijde o život dívka, která hrála roli oběti. Nikdo nechápe, proč by někdo chtěl zabít jednoduchou dívku. Vzápětí zmizí mladá manželka pána domu, a když zanedlouho dojde k dalšímu záhadnému úmrtí, Hercule Poirot má najednou plné ruce práce…

V příběh Mrtvá v loděnici se tedy opět objevuje tandem Poirot-Oliverová, což se v posledních letech tvorby Agathy Christie stávalo poměrně často. Příběh je zároveň jednou z mála knih, ve které se obětí stalo dítě. Zajímavostí je, že na konci 4.kapitoly se uvádějí verše, které jsou vytesány i na náhrobku manželů Mallowanů (druhý manžel se jmenoval Max Mallowan).

Po námaze spánek,
přístav po bouřlivém moři,
po válce mír, po životě smrt,
duši velmi těší…