Středa, 24 dubna, 2024
aktualne

Onemocnění ADHD – porucha pozornosti

Na rozdíl od diagnostických kritérií pro hyperkinetickou poruchu jsou kritéria pro ADHD mírnější, tuto diagnózu může mít i dítě, které trpí pouze poruchami pozornosti, bez hyperaktivity a impulzivity, nebo hyperaktivitou a impulzivitou bez poruch pozornosti. Mírnější kritéria pro ADHD jsou, mimo jiné, příčinou uváděného vyššího počtu dětí s touto diagnózou – ve srovnání s přísnějšími kritérii pro hyperkinetickou poruchu.
V případě ADHD se některé ze symptomů hyperaktivity, impulzivity a nepozornosti vyskytují již před 7. rokem věku. Některé z příznaků se objevují na dvou či více místech (doma, ve škole…).


Porucha pozornosti – šest nebo více symptomů přetrvávajících minimálně šest měsíců v míře, která zhoršuje přizpůsobivost a výkon dítěte.

  • nepozornost při školních úkolech, pomíjení detailů, chyby z nepozornosti
  • neudrží pozornost při hře
  • zdá se, že neposlouchá během rozhovoru
  • má organizační problémy, nedokončuje úkoly
  • ztrácí věci
  • vnější stimuly snadno přerušují jeho soustředění
  • zapomnětlivé v denních aktivitách

Hyperaktivita

  • často neúčelně pohybuje rukama nebo se vrtí na židli
  • často opouští lavici ve třídě
  • obtížně při hrách zachovává klid a ticho
  • stále v pohybu
  • nadměrně mnohomluvný

Impulzivita

  • často vyhrkne odpověď před dokončením otázky
  • dělá mu obtíže čekat v pořadí
  • často přerušuje ostatní

Výskyt ADHD je odhadován v populaci u dětí do 18 let mezi 3 a 18 %, výskyt hyperkinetické poruchy asi mezi 1 a 3 %. Podle různých údajů se tyto poruchy 3-9krát častěji vyskytují u chlapců ve srovnání s dívkami.

Život s hyperkinetickou poruchou

Děti s hyperkinetickou poruchou mají inteligenci srovnatelnou s ostatními vrstevníky, bývají vnímavé a citlivé, a přitom zažívají méně často pocit úspěchu než ostatní. Bývají také více trestány a zahrnovány výčitkami. Obtížně hledají přátele mezi vrstevníky nebo je snadno ztrácejí. Rodiče by na jedné straně měli být dostatečně tolerantní k nedostatkům dítěte, chápat, že se nejedná o nedbalost, schválnost a neposlušnost, na druhé straně by měly být dítěti určeny jasné a srozumitelné mantinely. Rodiče bývají opakovaně voláni do školy kvůli kázeňským přestupkům dítěte, musejí reagovat na poznámky typického obsahu (vyrušuje, běhá po třídě, zapomíná…). Jsou zklamáni špatným prospěchem dítěte, o kterém se domnívali, že je nadané a inteligentní. Velmi často se rozhodnou přitvrdit ve výchově, zavést systém trestů, kontrol a zákazů a přinutit dítě k dlouhému vysedávání nad učením.

U menších dětí se hyperkinetické projevy opravdu zmírní nebo vymizí v období kolem puberty, ale problémy s chováním a školní neúspěchy, které děti provázely celé dětství, v mnoha případech již stačily negativně ovlivnit jejich psychiku a postoj jejich okolí. Týká se to zejména těch dětí, kterým nebyla poskytnuta odborná pomoc. Často se s nimi táhne „špatná pověst“, špatné hodnocení a prospěch jim komplikují přijetí na další školy a nízké sebevědomí si mohou začít kompenzovat nevhodnými způsoby.

pr článek

Další články autora